Jednota člověka a jeho okolí

Buddhistický princip jednoty člověka a okolí (ešo funi) znamená, že život (šo) a jeho okolí (e) je neoddělitelný (funi). Funi znamená " dva, avšak ne dva" . To znamená, že ačkoliv pohlížíme na věci kolem nás na něco, co je mimo nás, existuje dimense našeho života, která je jednotná s vesmírem. Na nejzákladnější úrovni života samotného, neexistuje separace mezi námi a naším okolím.

Buddhismus učí, že život se projevuje jak v živých subjektech, tak v objektivním okolí. Ničiren píše, "Život v každém okamžiku zahrnuje….jak nás sebe samé a okolí všech cítících bytostí v každém stavu života, tak i necítící bytosti – rostliny, nebe a zemi až po nejmenší prachovou částečku.

"Život" znamená, že subjektivní já, které zažívá následky z činů z minulosti je schopné vytvářet nové příčiny do budoucnosti. Okolí je objektivní oblast, kde získavají podobu karmické následky života. Každá žijící bytost má své jedinečné prostředí. Například člověk, jehož vnitřní život je stav pekla, může vnímat okolí uvnitř přecpaného vozu podzemní dráhy za pekelné, zatímco člověk ve stavu, známém v buddhismu jako Bódhisattva může cítit coucítění a pocit kamarádství k ostatním lidem, kteří se mačkají kolem něj

Lidé take tvoří fyzické okolí, které odráží jejich vnitřní realitu. Například jako někdo, kdo je deprimován, pravděpodobně zanedbává svou domácnost a svůj osobní vzhled. Oproti tomu, ten, kdo je bez obav a šlechetný, vytváří kolem vřelé a přitažlivé prostředí .
Podle buddhismu, vše, co nás obklopuje, včetně práce a rodinných vztahů, je reflexe našeho vnitřního života. Vše je je vnímáno skrze sama sebe a mění se podle vniřního stavu života jednotlivce. Tak, pokud se sami změníme, naše okolí se nevyhnutelně změní také.

To je osvobozující concept, protože znamená, že není zapotřebí hledat osvícení mimo nás nebo na zvláštním místě. Kdekoliv jsme, v jakémkoliv prostředí, můžeme vyvolat náš vnitřní stav Buddhovství a tak transformovat zkušenosti našeho prostředí do "Buddhovy země-do místa naplněného radostí, kde můžeme vytvářet hodnoty pro sebe a pro ostatní. Jak Ničiren píše :"Pokud je mysl lidí nečistá, jejich země je také nečistá, avšak pokud je jejich mysl čistá, je take jejich země čistá. Sami o sobě neexistují dvě země, čistá a nečistá. Rozdíl spočívá pouze v dobru či zlu v našich myslích." ("Zlo" znamená sobecké a krátkozraké činy, založené na chamtivosti, aroganci, strachu a agresivitě.)

To je jednoduše ilustrováno stavem životního prostředí v různých společnostech. V některých venkovských oblastech místní lidé prokazují hlubokou úctu svému přírodnímu prostředí, neberou si víc, než potřebují a bohatství přírody je chráněno, je mu na oplátku poskytována ochrana a péče. Avšak ve vyspělých oblastech, kde dominuje materialistická chamtivost, je prostředí často devastováno a obnaženo a to s katastrofickými následky.

Zkrátka, nejvíce pozitivní věcí, kterou můžeme pro společnost a zemí udělat, je transformovat náš vlastní život, který tak není nikdy vice ovládán hněvem, chamtivostí a strachem. Když prokazujeme moudrost, šlechetnost a čestnost, přirozeně vytváříme víc hodnotných voleb a zjistíme, že naše okolí nás podporuje . Často nemůžeme předvídat dlouho trvající výsledky našich činů, a je těžké věřit, že jedno rohodnutí člověka může opravdu ovlivnit životní stav, avšak buddhismus učí, že vše je vzájemně propojeno. skrze jednotu jednotlivce a okolí .

A čím vice věříme, že naše činy mají význam, tím více zjišťujeme, že něco výzmaného můžeme udělat.