Kdo je Buddha?

Slovo Buddha v mnohých vykouzlí představu jakési nadpřirozené bytosti vzdálené od záležitostí tohoto světa. Pomocí meditace dosáhl stavu "nirvány", díky kterému mohl uniknout tomuto světu a jeho neustálému utrpení - plodům lidské touhy a deziluze. Avšak tato představa neodráží pravdu o životě zakladatele buddhismu Šákjamuniho, který žil v Indii před přibližně 2,500 lety. Byl to velice soucitný člověk, který odmítal jak extrém asketismu, tak lpění na majetku, trávil veškerý čas s lidmi a chtěl se se všemi podělit o pravdu, kterou odhalil.

Doslovný význam slova Buddha je "osvícený". Osvícenost je stav procitnutí k nesmírné moudrosti, díky kterému je možné zcela pochopit složitou realitu a radovat se z ní. Každou lidskou bytost, která procitla k základní pravdě o životě, lze nazývat Buddhou.

Mnoho buddhistických škol však učilo, že osvícení lze dosáhnout pouze po svízelném procesu, vykonávaném nepředstavitelně dlouhou dobu – ve skutečnosti po mnoho životů. Lotosová sútra, která je považována za Šákjamuniho poslední a nejvyšší učení, vysvětluje pravý opak, tedy že Buddhovství (osvícení) je obsaženo v každém životě. Učí absolutní rovnost a zdůrazňuje, že dokonce i v životě člověka, kterému očividně dominuje zlo, existuje dosud nevyleštěný klenot Buddhovy podstaty. Ten nedostaneme od druhých a nikdo nerozhoduje o tom, zda si jej "zasloužíme".

Má se to jako se zlatem ukrytém ve špinavém tlumoku či s květy lotosu, vynořujícími se z blátivého rybníku. Musíme nejprve sami uvěřit tomu, že se v nás skrývá Buddhova podstata a poté ji probudit a rozvíjet, neboli "leštit". V Ničirenově buddhismu je toto možné, když se oddáme zákonu obsaženém v Lotosové sútře a recitujeme frázi "Nam-mjóhó-renge-kjó".

Avšak Buddhovství neznamená nehybný stav, nebo fázi samolibého odpočinku. Je to daleko více dynamická zkušenost a cesta neustálého rozvíjení se a objevování. Když neustále posilujeme stav Buddhovství ve svém životě, stále méně nás ovládá sobeckost (nebo chamtivost), hněv a pošetilost – které Buddhismus nazývá "třemi jedy". Když sloučíme svůj život s osvíceným životem Buddhy, můžeme probudit svůj vnitřní potenciál a od základu se změnit.

Jak sílí náš vnitřní stav Buddhovství, rozvíjíme odvahu, která nám umožní překonávat i ty nejdivočejší bouře. Když jsme osvíceni k opravdové a neměnné podstatě života, můžeme radostně surfovat po vlnách těžkostí, které se proti nám v životě vzdouvají a vytvořit tak za každé situace něco hodnotného. Tímto způsobem naše "pravé já" rozkvete a my v sobě nalezneme ohromné rezervy odvahy, soucitu, moudrosti a energie, neboli životní síly. Zjistíme, že jsme stále aktivnější a pociťujeme hlubokou vnitřní svobodu. A jak zažíváme rostoucí pocit jednoty s vesmírem, pocit izolace a odcizení, způsobující tolik utrpení, se vypaří. Stále méně lpíme na svém menším egoistickém já a na rozdílech a místo toho si začínáme uvědomovat propojenost všeho živého. Postupně otvíráme svůj život druhým a toužíme po jejich štěstí stejně jako po tom vlastním.

Nicméně, zatímco je snadné uvěřit, že v sobě máme nižší životní stavy (v buddhistických učeních popsané jako Peklo, Hlad, Animalita, Zloba atd.), uvěřit ve vlastní Buddhovství je mnohem těžší. Usilovat o tento stav a neustále ho ve svém životě posilovat ale stojí za to.

Daisaku Ikeda o tomto stavu říká: "[Buddhovství] je radost všech radostí. Narození, stáří, nemoc a smrt již nejsou utrpením, nýbrž součástí radosti ze života. Světlo moudrosti osvětluje celý vesmír a zatlačuje do pozadí vrozenou temnotu života. Životní prostor Buddhy se sloučí a sjednotí s vesmírem. Vlastní já se stává vesmírem a v jediném okamžiku se proud života rozlévá, aby obklopil celou minulost a budoucnost. A věčná životní síla vesmíru prýští v každém okamžiku přítomnosti jako ohromný vodotrysk energie."